Hodí-li se přídomek „Appassionata“ na jednu ze tří Beethovenových sonát, tak to není slavné dílo f moll op. 57, jak tvrdil Carl Czerny, ale právě sonáta Es dur op. 7. Ta je napsaná „ve velmi vášnivé náladě“. Je to nejen první Beethovenova „Grande Sonate“, ale rovněž první dílo tohoto žánru, které nechal samostatně zveřejnit. Nejranější skici pocházejí z roku 1796, v říjnu 1797 vyšla sonáta tiskem. Patří k nejrozsáhlejším a nejnáročnějším Beethovenovým klavírním sonátám. Beethoven ji věnoval svojí žákyni, hraběnce Anně Luise Barbaře Keglevicz. Čtyři věty v sobě ukrývají tak širokou škálu emocí, kterou šestnáctiletá nositelka věnování byla sotva schopna docenit.
Světově uznávaný odborník na Beethovena Jonathan Del Mar zahrnul do své kriticko-praktické edice všechny známé prameny. Výsledky této mravenčí práce odkrývá v pečlivě editovaném notovém textu a v podrobné kritické zprávě. Elegantní notová grafika s praktickým rozvržením stránek pro obracení a optimální vizuální řešení, umožňující lepší čitelnost partitury, splňují vysoké nároky hudební praxe. Toto nové vydání nakladatelství Bärenreiter doplňují nepostradatelné informace k hlavním otázkám dobové provozovací praxe (mj. pedalizace, artikulace a ornamentika). Nové kriticko-praktické urtextové vydání
Vyhodnocení veškerých známých pramenů
Elegantní a čtenářsky vstřícná notová grafika
Praktické rozvržení stránek pro obracení
Informativní předmluva (angl./něm.) a podrobná kritická zpráva (angl.)
Cenné informace k dobové provozovací praxi (angl./něm.)
