Eden předstírala, že je šťastná. Vzít si Huntera za muže dávalo smysl! Až na to, že ona nechtěla jeho… a on nechtěl ji.
To Remy, Hunterův svědek byl ten pravý. Poznala to už před pěti roky z toho, jak ji sevřel v náručí, jemně i silně zároveň. Byla v tom jasná touha, ale zároveň vzkaz, že je pro něj důležitá a cenná. Remy byl první, kdo se k ní dostal trochu blíž. A od té doby s ním každého muže srovnávala.
Jejich rodiny se nenáviděly… a nenávidět ho měla i ona. Jenže pak, když se z celé svatby stala nepodařená fraška, se spolu ocitli v hotelovém pokoji a Eden už to nemohla neříci:
„Nikdo se nic nedozví!“

Druhá část tetralogie Čtyři svatby… a dítě!