Začátky ostravského „vidění na dálku“ byly úsměvné. Miniaturní „kapesní“ hlasatelna velikosti obýváku, z níž se začalo vysílat, byla spíš kuriozitou než seriózním studiem. Ale příběhy nadšenců, kteří se nebáli pod hošťálkovickým kopcem realizovat nejodvážnější technické a programové nápady, a kteří bezmezně věřili v sílu nového vynálezu, nás dodnes dojímají.
Mnozí z průkopníků neměli zpočátku o televizi ani ponětí, pracovali původně jako pošťáci, tramvajáci, šoféři, havíři nebo učitelé. Řada z nich se ale později stala legendami, mj. režisér František Mudra (spoluautor slavných Lovů beze zbraní), jeho manželka Eva (první osoba, která se na Silvestra roku 1955 objevila na obrazovce), Vladimír Brázda (vtipný vypravěč a šikovný klavírista zvaný „ostravský Lehár“), kameraman Jiří Vrožina (dokumentarista, který v australském buši pátral po lidech doby kamenné), Jan Neuls (nezapomenutelný programový šéf, zakladatel proslulé ostravské televizní publicistické školy), atd.