Studie je biografickým portrétem Eduarda Wintera (1896–1982), významného církevního historika a sudetoněmeckého katolického intelektuála z Čech, v jehož životě i historiografickém dílu se zrcadlí politické zvraty středoevropských dějin 20. století.
Pozornost je věnována Winterovi v roli historika českých tzv. duchových dějin a dějin náboženského myšlení, který v politických zlomech svého století hledal prostřední cestu k reformně katolickému výkladu minulosti mezi vyhroceným nacionalismem první poloviny století a dogmatickou verzí komunistického idealismu.
Těžiště studie leží na jeho působení v Praze před rokem 1945. Šest let nacistické okupace českých zemí je analyzováno podrobněji, protože je autor považuje za temnou, ale klíčovou epizodu Winterovy intelektuální biografie.