Práce se zabývá obecným vymezením expresivity (emocionality) v jazyce, přináší teoretickou kapitolu o vývoji a charakteru pohádky. Dále rozebírá pohádky, vždy srovnává originál s překladem do češtiny, resp. němčiny. Autorka rozdělila doklady jazykové expresivity podle jazykových rovin na: fonetické, morfologické a slovotvorné, syntaktické, lexikální, jakož i ty, jež souvisí s textlingvistickou, pragmatickou a stylistickou stránkou výpovědi: konečně věnovala pozornost i problémům translatologickým, tedy srovnání originálu a překladu. V praktické části analyzuje vybrané pohádky bratří Grimmů, Clemense von Brentano, Michaela Ende, Karla Jaromíra Erben, Boženy Němcové a Karla Čapka a předkládá doklady expresivity z různých jazykových rovin. Monografie vychází z rozsáhlého výzkumu a předkládá doklady z pohádek jmenovaných autorů.